17. kapitola
Salvátor se navrátil do svého zchátralého útočiště a zavřel
se ve stísněné kanceláři. Někdo by možná řekl, že se tam
vydal trucovat. Tedy pochopitelně ne jemu do tváře. Ale
Salvátor se spokojil s myšlenkou, že si jde pouze ujasnit své
možnosti.
Téměř nepřítomně vyhlédl ven potemnělým oknem, když
si připomněl své krátké setkání s Darcy.
Byla krásná. O tom nebylo pochyb. A byl zvyklý, že
nemívá problémy dostat ženu do postele. Což bylo,
samozřejmě, tím jediným důvodem, proč po ní pátral.
Ale na druhou stranu zas nemohl popřít, že nebyla úplně
jeho typ.
Nebyl v ní žádný nebezpečný oheň, který by mohl
vzplanout smrtící silou. Žádná syrová, doutnající smyslnost,
která by přitahovala každého muže do její blízkosti. Žádná
nepokojná energie, kterou se projevovala většina vlkodlaků.
Byla vegetariánka, pro Krista pána!
Lehce potřásl hlavou, než pozvedl kuši ze svého stolu.
Zamířil s ní na dveře přesně ve chvíli, kdy se rozrazily a
vpustily dovnitř Hessovu mohutnou postavu.
Zbraň mířila stále na mužovu hruď, když Salvátor pohlédl
na nevítaného vetřelce.
„Varoval jsem tě, Hessi, nemám náladu být rušen,“
zavrčel.
Nečistý se ledabyle uklonil s pohledem upřeným na
smrtící šíp.
„Přijíždí sem auto, můj pane,“ upozornil ho.
Salvátor se zamračením pohlédl přes rameno. Skutečně –
dlouhá, třpytivá limuzína zastavila před budovou. Jeho svaly
se napjaly. Byla jen jedna osoba, která by se odvážila
vyvolávat tak zbytečnou a křiklavou pozornost.
Poslední osoba, kterou si přál v tuhle chvíli vidět.
„Proklatě,“ zamumlal, ale nepřestával sledovat, jak žena
vyklouzla ze zadních dveří tohoto obrovského auta.
Obrátil svou pozornost k Hessovi, odhodil kuš na stůl a
nahradil ji dvěma stříbrnými dýkami, které ukryl do pouzder
schovaných pod sakem. Na rozdíl od Darcy, tahle žena se
nikdy nemohla dočkat, až uvolní svou divokou povahu.
„Vezmi všechny nečisté vlkodlaky do ulic a nevracejte se,
dokud vám neřeknu,“ přikázal, když si odhrnul vlasy z tváře.
„Chcete, abychom se schovali?“ Salvátor se usmál nad
načepýřenou hrdostí nečistého vlkodlaka.
„Sophia vlastní povahu ještě horší, než je má, a nebude
potěšena novinkami, které pro ni mám. Nechci riskovat žádná
náhodná úmrtí, dříve než bude mít možnost se nějak
uklidnit.“
„Ach.“ Hess těžce polkl. „Dobrý nápad.“
„Ano.“
Salvátor sledoval, jak nečistý pospíchá z místnosti.
Důvěřoval Hessovi, že posbírá zbytek klanu a odvede je
bezpečně pryč z budovy.
Pochopitelně to také znamenalo, že bude sám tváří v tvář
královninu hněvu.
Nenuceně se naklonil přes okraj stolu, byl připraven, jak
jen mohl, když mocná čistokrevná prošla dveřmi a stanula
přímo před ním.
Jakýkoliv jiný muž by při pohledu na ni padl na kolena.
Nejenom, že byla až k smrti nádherná ve svých přiléhavých
kožených kalhotách a sotva zahalujícím topu, ale vzduch
kolem ní vypadal, že plane sexuální výzvou.
A každý jiný vlkodlak by podlehl dravému hladu, který se
třpytil v jejích zelených očích. Láska k násilí pevně sídlila v
tvrdých koutcích jejího úsměvu.
„Ach, Salvátor, tak fantasticky nádherný, jako vždy,“
zapředla, když směle přitiskla své tělo proti jeho. „Mmmm…
jistě budeš mít polibek pro svou královnu?“
Salvátor ji uchopil za paže. „Ne teď.“
Posměšně se zasmála a nechala svou ruku sjet dolů k
rozkroku a dotkla se jeho přirození. Scvaknul zuby, když
škádlivě zmáčkla.
„Ty jsi takový neposlušný chlapeček, že mi nechceš
dopřát nic z tohoto lahodného potěšení.“
Salvátor ji prudce odstrčil. Nevadila by mu dravá žena,
ale neměl zapotřebí plýtvat svým semenem na ženu, která
sdílela své lože s tuctem mužů. A se všemi naráz.
Byl král, ne pouhý člen klanu.
Mohl si vybírat takovou choť, která by patřila jen jemu
samotnému.
„Teď není čas na takové věci,“ zavrčel.
Sophiiny překrásné rysy, které vypadaly tak mladě, jako
kdyby byla ještě náctiletá, náhle zkameněly. Skutečnost, že
byla přes tři sta let stará, jí přidala na mazanosti. Přinutila se
strnule usmát.
„Stále trucuješ, protože jsem ti odmítla dát výhradní
právo na své tělo?“
Zvedl obočí. „Ani výhradní právo by mě nesvádělo k
tomu, abych ochutnal, co už měl každý vlkodlak i nečistý na
pěti kontinentech.“
Bleskurychlým pohybem se Sophia natáhla, aby mu
uštědřila pravý hák. Salvátor přijal úder s lehkým úsměvem,
aby ji ještě více vytočil.
„Ty bastarde. Můžeš být král, ale ještě nevládneš mně,“
zasyčela.
To byla celkem pravda. Jakožto čistokrevná, které se
dařilo pravidelně otěhotnět a dokonce donosit do termínu
celý vrh, byla tato žena ctěna všemi vlkodlaky.
Dokud neměl s kým přivést na svět vlastní potomky, byl
nucen jí prokazovat minimálně velkou dávku respektu.
„Tak drž své ruce ode mne, dokud nebudeš vyzvána.“
Vycenila na něj zuby, potom se otočila a začala přecházet
po úzké místnosti. Náznak pohrdání se usadil na její tváři,
když si prohlédla rozpadající se okolí.
Nic překvapivého.
Sophia měla nároky na své okolí ještě mnohem vyšší než
Paris Hilton, natož aby dokázala vydržet v něčem takhle
ubohém.
„Kde je tvůj klan?“ zeptala se nakonec, když se zastavila.
„Hlídají ulice.“
Rty se jí zkroutily. „Obáváš se zde nějakého útoku?“
Salvátor se za stolem narovnal. „Vypadám jako hlupák?
Samozřejmě, že se obávám útoku. Netopejry by nepotěšilo
nic víc, než kdyby nás mohli jednou provždy vyhladit.“
„Řekni mi o tom Styxovi.“
„Chladný, smrtící a příliš namyšlený na to, aby věděl, že
měl zůstat v hrobě,“ procedil skrz zuby Salvátor. Nenáviděl
upíry i za lepších okolností, a Styxe, toho zasraného vládce
vesmíru, měl už plné zuby.
Sophia se zasmála jeho ostrému tónu. „Ach, smrdíš
žárlivostí, Salvátore. Tomuhle upírovi se skutečně podařilo
dostat pod tvoji kůži. Musím se s ním setkat.“
Vynutil úsměv na rtech. „Sjednám ti setkání, jestli chceš,
ačkoliv tě musím varovat, že očividně preferuje… tvoji
mladší verzi.“
Náhlé teplo zaprasklo v místnosti, jako kdyby měl uhodit
blesk. Sophia vládla silou i vztekem, srovnatelným se svým
soupeřem.
S úsilím se jí podařilo ovládnout svou divokou zlost a
probodla Salvátora vraženým pohledem.
„Kde je ta holka?“
„Darcy?“ Salvátor záměrně použil jméno. I přestože
Sophia dala život čtyřem holčičkám, neměla žádné mateřské
pudy a cítění. Pro ni její povinnost skončila, když jednou děti
opustily její tělo. Samozřejmě ty děti byly velice vzácné,
takže byla přinucena se účastnit pátráních po nich, když se
tenkrát ztratily. Což byla skutečnost, která jí nijak
nezlepšovala náladu. „Momentálně tady není.“
Zelené oči se předvídatelně zableskly vztekem. „A to
sakra znamená co? Není momentálně tady? Říkal jsi mi, že se
ti ji podařilo dostat!“
Pokrčil rameny. „Neboj se. Mluvil jsem s ní. Je to jenom
otázka času, kdy mne zase kontaktuje.“
Její hluboké zavrčení zaplavilo místnost. „Co jsi jí řekl?“
„Řekl jsem jí, že má rodinu, která by se s ní velice ráda
setkala.“ Zatrpkle se pousmál. „Obzvlášť její obětavá matka.“
Sophia ignorovala jeho sarkasmus a začala znovu
přecházet po pokoji. „Už ví, co je zač?“
Salvátor se otřásl, když pocítil teplo, které vířilo
kanceláří. Už to bylo dlouho, co měl čistokrevnou ve své
posteli.
Potřeboval Darcy, a potřeboval ji brzy.
„Zkusil jsem jí to říct.“ Nával zlost stáhl jeho výraz.
„Není překvapením, že byla méně než přesvědčená. Ještě
před pár dny vůbec nevěřila na vlkodlaky.“
„Měla jsem vědět, že to nezvládneš a všechno zpackáš.“
„Zpackám?“ Ruce ho svědily potřebou obtočit se kolem
jejího krku. Byl král. Jeho rozhodnutí nepřipouštěla žádná
diskuse. „Všiml jsem si, že nemáš žádnou ze svých úžasných
dcer uvázanou na vodítku. Já jsem alespoň dokázal najít a
kontaktovat Darcy. To je podstatně víc, než jsi byla schopná
ty.“
Sophia se pohnula se svou vlnící se elegancí a stanula
před ním. „A kde je teď? V rukou upírů?“ ušklíbl se. „Ach,
ano, odvedl jsi obdivuhodnou práci.“
Potlačil potřebu ji znovu odstrčit. Nedopřeje ji uspokojení
z vědomí, že mu vadí její blízkost.
„Jak jsem řekl, brzy sama přijde a vyhledá mne, Mám
odpovědi, po kterých zoufale touží.“
„Ty hlupáku. Nemůžeme sedět na zadku a jednoduše
doufat, že se možná rozhodne, že se ti ozve.“
„Tak co chceš dělat?“
„Chci přivést svou dceru domů.“
Přimhouřil oči. „Spíš před tebou v hrůze uteče.“
„A co to má znamenat?“
„Darcy vyrostla mezi lidmi,“ připomněl jí uštěpačně.
„Opravdu si myslíš, že můžeš hrát roli June Cleaverové?“
Zkroutila rty. „Můžu, alespoň tak dlouho, než se mi ji
podaří vylákat z náručí jejího upíra. Pak už ji budeš muset
pobláznit ty.“
Pobláznit?
Salvátor se duševně otřásl. Nikdy nezkoušel nikoho
pobláznit, ale jestli to dostane Darcy do jeho postele, tak to
tak udělá.
Potřeboval dědice. Silné dědice, kteří doplnění a
pozvednou upadající vlkodlaky.
Udělal by cokoliv, co bude nutné, aby toho dosáhl.
Styx si uvědomil, že úplně ztratil rozum.
Nebylo žádné jiné vysvětlení, proč by jinak úzkostlivě
přecházel po podlaze, když se Darcy oblékala v sousedící
koupelně.
U všech bohů, ta žena byla vzdálená jen dvacet pět stop.
Dost blízko na to, aby mohl slyšet každý její pohyb a cítit
teplou vůni její kůže. Mohl být u ní rychleji, než by mrkl
okem.
Ale pouhý fakt, že tu byly tenké dveře mezi nimi, stačil,
aby skučel a pukal rozmrzelostí.
To bylo víc než směšné.
Hodil na sebe oblečení s palčivou netrpělivostí. Styx stále
káral sám sebe kvůli té bláznivé obavě, když se náhle
místností rozlehl slabý a tlumený výkřik.
Se zábleskem strachu proskočil pokojem a prudce otevřel
dveře. Pohledem přejel po koupelně a hledal cokoliv, co by
mohlo Darcy přimět vykřiknout.
Vše, co objevil, byla Darcy sedící na okraji velké vany,
jenom v džínech a krajkové podprsence, a pohlížela v hrůze
na svou ruku.
Předpokládal, že si musela nějak ublížit, a tak s pospíšil a
rychle před ní poklekl.
„Darcy,“ řekl starostlivě a počkal, dokud nezvedla oči a
nestřetla se s jeho pohledem. „Andílku, co se děje?“
„Moje ruka.“ Vypadala zvláštně omámeně a natáhla svou
ruku. „Něco s ní je.“
Opatrně vzal její ruku do svých dlaní, jeho prsty se
instinktivně sevřely, když pohledem zabloudil ke karmínové
spirále, která vystupovala pod její kůží na předloktí.
Na moment se zastavil, aby vstřebal, co viděl. Nebylo to
tím, že by nevěděl, co to je. Každý upír dovedl rozpoznat
tento starobylý symbol.
A nebylo to ani tím, že by neočekával, že se toto znamení
objeví. Už od začátku věděl, že jeho reakce na tuto ženu jsou
mnohem silnější, než by měly být. A když do sebe vzala jeho
krev, tak to všechno do sebe zapadlo.
Stejně mu ale trvalo dlouhou chvíli, než se toto pochopení
usídlilo skutečně v jeho vědomí.
Pochopení, které bylo záhy následováno zábleskem
ohromujícího uspokojení.
Divoká mužská radost z vlastnění.
A byla to právě tato reakce, která ho překvapila více než
cokoliv.
„Do všech pekel,“ vydechl nakonec.
„Co?“ Sevřela prsty v pěst a začala propadat panice.
„Jsem na tom špatně? Mám nějakou nemoc?“
Styx ze sebe oklepal svůj šok a přinutil se soustředit na
ženu sedící před ním.
Vůbec netušila, co se s ní stalo. Byla ovšem otázka, jestli
ji nevyděsí víc, když se to dozví.
„Ne.“ Přinutil své prsty povolit, ačkoliv byl dost chytrý na
to, aby věděl, že by bylo jistější držet ji stále. „Jsi úplně v
pořádku, Darcy, to ti mohu slíbit.“
„Ty víš, co to je?“
Povzdechl si a pak pomalu odpověděl. „Ano.“
„Tak mi to řekni,“ dožadovala se.
„Přísaháš, že ode mne neutečeš, když ti řeknu pravdu?“
Odkašlala si. „Proklatě, Styxi, ty mě děsíš.“
Sklonil se blíž a jeho pohled se zabořil do jejího. „Není tu
nic, čeho by ses měla bát, andílku, ale chci, abys m slíbila, že
mne vyslechneš až do konce, dříve než uděláš něco
unáhleného.“
Část jejího strachu zvláštně opadla, ale prohloubila se její
ostražitost. Nepochybně začínala věřit, že karmín, který září
pod její kůží, nemá co dělat s nějakou smrtelnou chorobou.
„Tak mi to už řekni,“ naléhala.
„Ještě nemám tvůj slib, Darcy.“
„Proboha, prostě mi to řekni,“ odsekla netrpělivě.
Protože si byl vědom, že tohle není žádný slib, tak ji
sevřel pevněji. Musel podniknout alespoň něco, aby se ujistil,
že se nepokusí uprchnout.
„Tohle je znamení věčného spojení,“ řekl měkce.
Pohledem sklouzla ke své ruce. „Mám tetování, protože
jsme spolu spali? Já myslím… Kruci, co to říká? Měla jsem
sex se Styxem?“
Schoval své pobavení nad jejím rozhořčením. Ach, kdyby
to jen bylo tak jednoduché a prosté.
„Je to symbol, ne slova, a ty to nemáš kvůli tomu, že jsme
měli sex. Je to fyzické znázornění starobylého svazku.“
„Mohl bys to říct znovu a srozumitelně, prosím?“ zeptala
se.
Polkl povzdechnutí. Nebyla upírka, a tak nevěděla nic o
světě démonů, připomněl si přísně. Je přirozené, že je
zmatená.
„Je to znamení pravého svazku, věčného spojení.“
„Věčného spojení?“ Její tvář viditelně pobledla.
„Jakože… Žili spolu šťastně až do smrti?“
„Částečně.“
„Co tím myslíš, částečně?“
„Tohle znamení vyjadřuje, že jsi má pravá družka, ale pro
úplné splynutí bys mi měla otevřít úplně sama sebe a bez
nejistoty.“
Poněkud se otřásla a uvolnila se z jeho sevření. Postavila
se na nohy. Neochotně jí dopřál tenhle malý kousek prostoru.
Mohl ji snadno zastavit, kdyby se rozběhla ke dveřím.
Objala se rukama v pase a pohlédla na něj ztrápenýma
zelenýma očima.
„Dobře, dobře, nechej mě si to ujasnit. Já mám tuhle…
věc na ruce a teď jsme svoji?“
„Já jsem k tobě připoután jako tvůj druh,“ vysvětlil
obezřetně.
„A to znamená co?“
„To znamená, že patřím tobě a jen tobě už na celou
věčnost. Už pro mne nebude nikdy existovat žádná jiná.“
Zamrkala, zcela ohromená jeho otevřeným přiznáním. „Jéje.“
Jeho rty se zkroutily. „To je jediný způsob, jak to uvést.“
„A co já? Patřím já tobě?“
V jeho srdci se jakoby zatmělo.
Samozřejmě, že mu patřila. Zabil by kohokoliv, kdo by se
ji pokusil odvést pryč.
Snažil se přemoci divokou touhu sevřít ji v náručí a
varoval ji, že ji nikdy nenechá odejít.
Už s Darcy udělal spoustu chyb. Nebude ji nátlakem
manipulovat, aby se stala jeho družkou. A nezáleželo na tom,
jak zoufale si to přál.
„Musíš se mi dobrovolně nabídnout sama, a až se pak
napiji tvé krve, tak budeme svázáni.“
„Ale… Já už jsem se ti svobodně nabídla přece více než
jednou.“
„Ne tvé tělo, Darcy.“ Hledal slova, aby co nejlépe
vysvětlil to mystické spojení. „Musíš nabídnout své srdce a
svou duši. Svoji pravou podstatu.“
Přemýšlela po dlouhou chvíli. „A co se stane, když to
neudělám?“
Sevřel zuby až to zaskřípělo. „Zůstaneš nepřipoutaná.“
„Budu moct prostě odejít a ty ke mně budeš stále
připoután?“
„Ano,“ zavrčel a svraštil obočí, když si zakryla tvář
rukama a on uslyšel nezaměnitelný zvuk smíchu. „Připadá ti
to směšné?“
Pomalu nechala klesnout své ruce a Styx zjistil, že jeho
zlost zmizela, když si uvědomil, že její tváře jsou vlhké
slzami. Dojalo ho to. Proklatě.
„Dobrá, dokonce i ty musíš připustit, že na téhle situaci je
cosi ironického,“ řekla a nejistě si osušovala slzy. „Tys byl
ten, kdo mne zajal a držel mne proti mé vůli. Teď to vypadá,
že ty jsi tím zajatcem.“
„Vskutku to tak vypadá,“ zamumlal a pohnul se kupředu,
aby stál přímo před ní. Se záměrně pomalými pohyby se
natáhl a uchopil její obličej do dlaní. Palci něžně přejížděl po
přetrvávající vlhkosti na jejích lících. „Na co myslíš?“
Nepohnula se, aby setřásla jeho dotek, jako by na něj
hleděla se zranitelnou bolestí.
„Věděl jsi, že se to může stát?“
Impulzivně sklonil své čelo proti jejímu, nejistý, zda jí
nabídl útěchu, jakou potřebovala.
„Že můžeš být mou pravou družkou?“
„Ano.“
Dotkl se rty jejího obočí. „Myslím, že jsem věděl, že je to
možné, od té chvíle, kdy jsem tě unesl. Nikdy jsem nebyl
tak… zaujat nějakou ženou. Za celý svůj dlouhý život.“
Zaklonila se a pohlédla na něj s velice sarkastickým
výrazem. „Tím myslíš, žes mě chtěl dostat do postele?“
„Do postele, klidně i na podlaze, na kuchyňském stole, v
zimní zahradě…“
Praštila ho do prsou. „Styxi.“
Jeho ruce se úžeji sevřely kolem její tváře. Jak mohla
nevnímat pocity, které v něm hořely? Jak vůbec mohla, byť
jen na okamžik pochybovat, že celý jeho život byl od teď
zasvěcený jen jejímu štěstí?
„Neměla ses ptát na tak směšnou otázku, andílku,“ řekl s
divokou naléhavostí. „Víš moc dobře, že mi jde o mnohem
více než o ložnici. Nezdá se, že by mohla přijít chvíle, kdy
bych tě neměl ve svých myšlenkách, i přesto, že bych si to
třeba přál jinak. Stala jsi se mojí nedílnou součástí.“
Okouzlují začervenání se dotklo jejích světlých tváří a
Styx se usmál, když se její ruce zatřepotaly zmatením.
Nikdy zcela neztrácela tu sladkou nevinnost, kterou
nacházel tak přitažlivou.
Zhluboka se nadechla a opatrně vážila svá slova. „Ty se
ale nezdáš být…“
„Nezdám se být čím?“ napověděl. „Tak zneklidněný, jak
bys měl být.“
„Souhlasím.“
Zaváhala nad jeho rychlou odpovědí. „Souhlasíš?“
„Samozřejmě. Upír se k někomu přimkne jen jednou za
svou existenci. Je to chvíle, která přiváže jeho život k jinému
na celou věčnost, a to se pokládá ze jeden z nejposvátnějších
obřadů.“ V jeho úsměvu se objevila stopa nostalgie. „Teď
jsem připoutaný k ženě, která ode mne může velice snadno
odejít. Přinejmenším bych měl být ztrápený.“
„Ale ty nejsi?“
„Nemohu popřít, že je ve mně část, která si zoufale přeje,
abych tě k sobě také přivázal, ale nad tím se ještě rozkládá
pocit…“ Styx hledal správné slovo pro stav, který ho
naplňoval. „Pocit míru.“
„Styxi…“
Přitlačil prst na její rty. Mohl cítit paniku, která
probleskovala hluboko v jejích očích.
Ne úplně lichotící, ale stěží neočekávanou.
„Promluvíme si o tom později,“ řekl přísně, jeho prst
nevědomě obkroužil její plné rty. „Nejprve bych si přál vědět,
co ti řekl Salvátor.“
„Jak můžeš vědět…,“ začala, ale pak přesekla svá slova
hlubokým povzdechem. „To je jedno.“
„Řekneš mi to?“
Natáhla se, aby odstrčila jeho ruku, protože jí jemné
dotyky rozptylovaly. Schoval náhlý úsměv. Měl rád, když
rozptyloval tuhle ženu. Ve skutečnosti ji chtěl rozptylovat
ještě mnohem víc, než tahle noc skončí.
„Řekl, že ta žena na fotce je má matka.“
Styx si ji prohlížel zblízka. „A tys mu uvěřila?“
Ustoupila zpátky, ve tváři obranný výraz. „Styxi, sám jsi
tu fotku viděl. Dokonce i ty musíš připustit, že vypadá příliš
jako já na to, aby to mohla být náhoda.“
Potlačil nutkání hádat se. Příležitostně se dokázal vážně
poučit ze svých chyb.
Zázrak všech zázraků.
„Jsem si jistý, že ti musel říci mnohem více, než že ta
žena je tvá matka,“ řekl místo toho. Její oči potemněly. „Ano,
to řekl.“
„A?“
„Prohlásil, že moje matka je čistokrevná.“
„Ne,“ řekl mnohem ostřeji než zamýšlel. „Musí lhát. Ty
nejsi vlkodlak.“
Její rty se při jeho tónu zúžily. „Dobře, ale určitě jsem
něco jiného než člověk. Sám jsi řekl, že musím mít
démonickou krev.“
„Démonickou krev ano,“ neochotně připustil, „Ale ne
vlkodlaci.“
„Jsi si jistý?“
Byl? Rázně se otočil a začal přecházet po kachlové
podlaze. Po pravdě byl bezradný ze skutečnosti, že není
schopen určitě přesně, co je Darcy zač. Co ale věděl, byl fakt,
že nedovolil sám sobě připustit možnost, že by mohla být,
byť i jen zčásti, vlkodlak.
Nemělo to co dělat s předsudky. Upíři mohli být
namyšlení a považovat se za nejlepší rasu, ale velmi často si
vybírali milenky jiných druhů.
Ne, tohle zdráhání pocházelo přímo z jeho strachu ze
ztráty této ženy.
Bylo dost špatné bojovat s dlouho postrádanou matkou,
navrátivší se do Darcyina života.
Ale jakou měl šanci proti volání celého klanu?
Pomalu se otočil a setkal se s jejím ztrápeným pohledem.
„Nemůžu říct přesně, co jsi zač, ale vím, že jsi už dávno ve
věku, kdy by ses začala proměňovat.“
Uhnula pohledem, když se natáhla pro svetřík, který visel
na věšáku. „Možná tu je důvod, proč jsem se nikdy…
nezměnila.“
„Směšné.“ Sevřel ruce. U všech bohů, měl zabít Salvátora
už ve chvíli, kdy vstoupil do Chicaga. „To musí být nějaký
druh hry.“
„Možná.“ Darcy si oblékla svetřík a prudce si ho stáhla až
k bokům. „Ale ať už je to cokoliv, chci se dozvědět pravdu.“
„Darcy…“ Jeho marné varování bylo přerušeno, když se
otočil přímo ke dveřím.
Byla rychle po jeho boku. „Co je to?“
„Přichází Viper.“
„Možná bys měl jít a zjistit, co chce.“
Otočil se, aby prstem pohladil její tvář. „Potřebujeme
dokončit tenhle rozhovor.“
Sarkasticky se usmála a pak ho jemně odstrčila. „Jdi.
Budu tady, až skončíte.“
„Slibuješ?“
Protočila oči v sloup. „Prostě jdi.“