20.kapitola
Podkroví zemědělského domku bylo špinavé, stísněné místo, které se sotva hodilo pro ubohé lidi, natož pak pro mocnou královnu.
Bylo to nicméně perfektní umístění, kde držet upíra v bezvědomí jako rukojmí.
Ignorujíc hustý prach, který hizdil lem jejích šatů z jemné látky, si Morgana prohlížela démona, visícího z trámů za stříbrnou šňůru. Bohaté= tmavé vlay měl rozcuchané a spadaly mu kolem jemných linií krásné tváře. Jelikož rozkázala Troyovi, aby mu strhl tričko, nebylo nic , co by zakrývalo ostrou dokonalost jeho snědé hrudi.
Byla schopna pochopit okouzlení Anny Randalové tímto stvořením. Všichni upíři měli mocnou tělesnou přitažlivost. Byly to šelmy, které užívaly sexu, aby nalákaly své oběti. Ale tento upír...
Ten byl dokonale formován, aby těšil ženy.
A aby jim činil rozkoš. Byla to skoro až smůla, že ho bude muset zabít.Přesunula pozornost od bezvědomého upíra k vysokému elfovi s rudou hřívou vlasů a sotražitým výrazem a dovolila, aby chladný úsměv přelétl její rty.
"Dobře jsi to provedl, Troyi."
Temný elf poklekl a sklonil hlavu. "Děkuji ti, má královno. Žiji, abych sloužil."
Morganiny rty se zkroutily, když vykročila, aby chytila Troyovu bradu rutálním stiskem. Trhla mu hlavou vzhůru a vychutnala si ten naprostý strach, který zaplál v jeho smaragdově zelených očích.
"Nebo sloužíš, abys žil, což, můj malý zrádče?"
"Přivedl jsem vám upíra," zaskřehotal elf. "Zajisté jsem dokázal mou oddanost?"
Její hněv probleskl stísněným prostorem. Nezapomene na elfovu zradu. Anna by teď možná velmi dobře mohla být mrtvá, kdyby ji ten malý arogantní bastard nezahnal z nočního klubu. Ale byla dost moudrá, aby si uvědomila, že pro ten okamžik byl Troy nástrojem, který mohla použít ve svůj prospěch. Byl jediným, dko se mohl dostat do upířího doupěte. A nyní, když mu tak laskavě připomněla bolest, kterou mohla způsobit, byl bytostí, u které si mohla být jistá, že ji znovu nezkalme.
Jakmile dokončí tuto nepříjemnou záležitost, zváží, jestli se bude dál bavit jeho mučením, nebo ho jednoduše zabije a skoncuje s tím.
"Já rozhodnu, kdy jsi prokázal svou oddanost, červe," zapředla.
Elf se zachvěl, ale ani na okamžik nenechal svůj pohled zakolísat. Troy, princ temných elfů měl ten druh odvahy, který byl až vzácný mezi odsouzenými na smrt. Možná by měla uvažovat o tom, že si dá jeho sperma zmrazit, než ho zabije. Se správným výcvikem by jeho potomstvo mohlo vytvořit skvělé vojáky.
"Ano, má královno," zamumlal vhodně uctivým tónem. Morgana povolila stisk na jeho bradě a otočila se, aby si mohla prohlédnout nádherného upíra.
"Jsi si jistý, že je zajištěný?" zeptala se.
"Samozřejmě." Zvedaje se opatrně na nohy, Troy ukázal na těžký límec kolem Cezarova krku. "Stříbro ho udrží neškodného, dokud se dotýká jeho pleti."
"A víly jsou na místě?"
"Jsou skryté a čekají na váš příkaz, aby zavraždily vetřelce."
Morgana zavřela oči, když nechala své smysly promluvit. "Josu blízko. Cítím pach krve svého bratra."
"Pak bych měl jít a ujistit se, že..."
Morgana si pospíšila, aby zablokovala elfův chvatný odchod. Přitiskla prst na jeho hruď a vědoucně se ušklíbla, když elf zakřičel bolestí.
"Ach ne, Troyi, chci tě mít pěkně pod kontrolou, zatímco budu dokončovat tenhle nepříjemný úkol," pronesla pomalu a na výstrahu zaplavila jeho tělo spalujícím žárem. "Ale teď tohle - pokud se snad pokusíš ode mě vypařit, vyrvu ti srdce z hrudi a s ním ho k večeři."
Naklonila se dost blízko, že se jejich rty dotýkaly v napodobenině polibku. "Rozumíme si?"
Troyův trhaný dech naplnil místnost. "Dokonale."
"Dobře." Morgana ustoupila a natíáhla se, aby chňapla jeden z četných kůlů, které seřadila na sešlém křesle.
"Vezmi tenhle kůl a přilož mu ho k srdci. Pokud sebou jakkoli škubne, chci o tom vědět."
Stále roztřesený bolestí vzal elf kůl a přitiskl ho k upírově hrudi.
"Jak přikazuješ, má královno."
Přesvědčená, že její past byla vhodně nastražena a připravená sklapnout, uhladila si Morgana rukama nádhernou hřívu vlasů a otočila se, aby sešla dolů po úzkém schodišti.
Po celém odmě mohla cítit víly skryté mezi stíny, všechny připravené chránit ji v okamžiku, kdy dá rozkaz. Možná ji nemilovaly, ale věděly moc dobře, co by se stalo, kdyby ji zklamaly.
Na rozdíl od svého směšného bratra ona pochopila moc strachu. Proč by kvůli věrnosti svých poddaných měla ztrácet čas podbízením se, když si ji místo toho mohla vymoci?
Konečně dosáhla přízemí. Morgana zavřela oči a vyslala své myšlenky. Zamračila se, když ucítila, jak se různí démoni snažili obklíčit dům.
Samozřejmě upíři. Ty očekávala. Ale byl tam také vlkodlak a Shallot. Obojí vzácná stvoření, která byla tak nebezpečná jako upíři na vlastním území.
Na tom nezáleží. Uváženě zaplašila chmury a pustila démony zhlavy. Jistě byli spojenci s upíry. Dokud drží Conde Cezara, nedovolí si jí ublížit.
Právě tak jako si jí netroufne ublížit Anna Randalová. Lehce samolibý úsměv jí přelétl přes rty, když ucítila, jak její zranitelná neteř váhá přímo za dveřmi.
Konečně.
Po staletích skrývání v mlhách a sledování své kořisti ze stínů hodlala definitivně ukončit linii svého bratra.
A pak bude svobodná.
Svobodná, aby vládla. K tomu byla předurčena.
Pokynula rukou a použila své síly, aby rozrazila dveře. Úsměv se jí ještě rozšířil při slabém překvapeném výkřiku štíhlé ženy s medovými vlasy.
"Ach...má krásná neteř," vysmívala se. "Vítej v mém domě."
Něco, co mohl být strach, se mihlo přes ty jemné rysy, když Anna Randalová napřímila ramena a vykročila přes práh, těsně zastíněna dvěma mohutnými upíry.
Morgana krátce pohledem přelétla po velikém upíru s blonďatými vlasy. Jeho ledová zuřivost plnila vzduch temným náznakem zběsilosti. Nebezpečný nedočkavý démon, ale pro ten okamžik zkrocený nelítostnou sebekontrolou. Temný vysoký Azték po jeho boku byl strnulý hrozivým odhodláním, jeho nezměrná síla byla skrytá a připravená udeřit.
Morgana pocítila drobný záblesk překvapení, když rozpoznala tu moc. samotný Anasso, král upírů.
Zřejmě měl Conde Cezar přátele na vysokých místech. To vědomí by ji možná znervóznilo, kdyby neměla toho upíra nahoře spoutaného s kůlem u srdce.
Upíři byli tak směšně oddaní, jako byl kdysi její bratr. Ochotně by dali své životy za cizí.
Blázni.
Jako by ucítila její domýšlivé pobavení, Anna Randalová postoupila, aby stanula přímo před ní, oříškové oči jiskřící hněvem.
"Kde je?"
Morgana při tom ostrém tónu zvedla obočí. "Vím jistě, že jsi nebyla vychována troly, má milá. Kde jsou tvé způsoby?"
Anna otevřela ústa, jako by byla pobouřena Morganiným pokáráním. "Vyvraždila jsi mou rodinu, stopovala mě jako psychopat, vyslala své patolízaly, aby mě zabili, a unesla muže, kterého miluji, a ty mě chceš dělat kázání o dobrých mravech? Mohlo by to být vtipné, kdyby to nebylo ubohé."
Tentokrát byla na řadě Morgana, aby byla šokována. Nikdo s ní takovýmto způsobem nemluvil.
Nikdo.
"Ubohé? Ty odporný malý hmyze. Jsem tvá královna a ty mi budeš prokazovat respekt, který zasluhuji," zasyčela a vykročila vpřed. Chystala se tu mrchu naučit lízat paty, než ji zabije. "Budeš na kolenou, až se mnou budeš mluvit."
Napřáhla ruku, ale než mohla chytit Annu za vlasy a přinutit ji pokleknout, přitiskla se jí na krk špička chladné ocelové čepele.
"Ani o krok blíž," zasyčel upír, oči varovně pronikavé.
Zaťala pěsti, když přesunula svůj rozzuřený pohled a pohlédla na démona, který si dovolil jí zastrašovat.
"Myslíš, že se tě bojím, upíre?"
"Měla bys."
"Děti." Na její prudký rozkaz nastal šum zvuků, když se její víly objevily ze stínů, zbraně pozvednuté a namířené k nezvaným hostům. "Každý luk má dřevěný šíp. Ne všechny z nich minou."
Upír ani nemrkl. "Možná ne, ale vsadím se, že ti mohu uříznout hlavu dřív, než jeden konečně zasáhne mé srdce."
Ucítila další hryznutí do krku, když ohromný blonďatý upír stiskl svůj vlastní meč k jejímu krku z druhé strany.
"A když ne on, tak já," zavrčel.
"Chceš tvrdit, že blafujeme?" zeptal se tmavý upír.
Morgana ohrnula ret při té přehlídce testosteronu Muži byli vždy tak žhaví použít brutální sílu, když prohnanost byla víc účinná.
Její pošetilý bratr byl stejný.
"Věřím, že můj bluf je větší než váš úskok," pronesla líně. "Pokud tedy nejsou povídačky o klanové oddanosti hrubě zveličené. Váš...bratr j enahoře s kůlem u srdce. Jedno mé zavolání a z Conde Cezara je jen popel."
Annina tvář zbledla, když natáhla ruku, aby se dotkla upíra. "Styxi, Jagre."
S tichým zavrčením upíři sklonili meče, král přimhouřil zrak vražednou nenávistí.
"Co chceš?"
"Co chci?" Rozesmála se Morgana. "Všechno, upíre. Všechno, co je mi dlužno."
"Jediná věc, která je ti dlužna, je pomalá bolestivá smrt, Morgano," řekl upír chladně.
Se zasyčením Morgana vyslala své síly, mrštila upírem proti zdi a přišpendlila ho tam.
"To je pro tebe od tvé královské Výsosti," zasyčela a zvýšila tlak, dokud se veliké tělo neprohnulo a nesvíjelo náporem bolesti.
"Morgano, přestaň," požádala Anna a vstoupila mezi ní a upíra. Vůně fíků okořenila vzduch. Pak byla Morgana udeřena prudkým, bolestivým náporem žáru. "Řekla jsem... přestaň," zaskřípala Anna zuby.
Morganina síla chvilkově ochabla a už neudržela Styxe stranou. Osvobozený upír se rychle navrátil do strážné pozice po Annině boku.
Morganou otřásl nepříjemný šok,když si uvědomila, že ta drobná žena je schopná jí ublížit. Proklatý Artuš. Cožpak mocná krev jejího bratra nikdy nevymře? Měla by být touto dobou zředěna do bodu nebytí, ale nebylo pochyb o tom, že existuje a dokonce s klidem přebíjí Morganinu vlastní magii.
"Opatrně Anno," odsekla. "Další kousek jako tenhle, a tvůj milenec na tebe bude čekat v pekle."
Žena vystrčila bradu, jako by si neuvědomovala, že ji Morgana mohla jedním úderem zabít.
"Zřejmě jsi unesla Cezara, abys mě přivedla sem. Teď jsem tu. Tak proč nenecháš Cezara a ostatní jít? "
Morgana se ostře zasmála. "Dala jsem ti někdy i jen nejslabší náznak, že bych byla hloupá, Anno?" vysmívala se. "Vampíci, stejně tak jako vlkodlak se Shallotou, plížící se venku, zůstanou, aby zajistili, že budeš hrát pěkně."
"A co hrát pěkně znamená?" zeptala se. "Že tady budu prostě stát a nechám tě mne zabít?"
Morgana se pomalu usmála. "Vlastně...ano. To je přesně to, co myslím."
Temný upír dunivě zavrčel. "Anno, ať tě to ani nenapadne. Tohle není to, co by Cezar chtěl."
Morgana se natáhla, aby přejela prstem dolů po Annině jemné tváři, nehtem prořezávající tenkou ránu.
"Ach, ale sladká Anna je ochotna udělat cokoli, dokonce se i obětovat pro záchranu svého milovaného, že?"
Anna trhla hlavou zpět. Zvedla ruku, aby si setřela stopu krve.
"Víš, Morgano, můj děda mě varoval, že jsi zlá žena - začínám chápat, proč tě tak nenáviděl."
Mrazivá předtucha se vkradla do Morganina srdce. "Cos to řekla?"
"Ó, copak jsem se nezmínila o mé malé návštěvě tvého bratra?" zeptala se Anna sladce.
"To je nemožné."
"Proč? Protože jsi ho zabila?"
Morgana zvedla ruku, aby udeřila tu potvoru tam, kde stála. Musela lhát. Artuš byl mrtev. Mrtev a pohřben. Ale její ruka zamrzla, když zaslechla neklid víl za sebou.
Byla velmi pečlivá, aby rozvíjela legendu, že Artuš zemřel v bitvě, jakmile si uvědomila, že nebyla schopna zakalit lásku, kterou k němu lid choval. Bylo nechutné, jakým způsobem uctívali toho slabého, hloupého muže.
Přiznání, že ona byla příčinou Artušovy smrti, by dozajista vyvolalo otevřenou vzpouru.
Nechala svou ruku pokračovat vpřed, ale místo toho, aby dala smrtlnou ránu, kterou toužila zasadit, Morgana uchopila Anninu paži ostrým sevřením.
"Dokončíme to v soukromí," zaskřehotala.
"Soukromí?" ta děvka měla nervy na to, aby se střetla s jejím rozzuřeným pohledem beze strachu. "Máš snad co skrývat, Morgano? Cožpak tví patolízalové nevědí, co jsi udělala svému vlastnímu bratrovi?"
Morgana zesílila stisk, až hrozilo, že jí roztříští kost.
"Zavři hubu."
Dva upíři se pohnuli vpřed, meče pozvednuté, přiravené udeřit. Bylo to jen Annino prudké zatřesení hlavou, co je zastavilo.
"Ne, Styxi. Tohle je mezi mnou a mou tetou."