8. kapitola
JAGR POZOROVAL, jak se dle očekávání přes Reganiny
rysy přehnal úţas. Och, kdyby mohl stejně snadno
analyzovat i své vlastní pocity.
Celá staletí odmítal hovořit o svém nekonečném utrpení. Většina jeho bratrů
vycítila, ţe si prošel násilím, a Viper věděl, ţe Jagrův mučitel byl upír, ale nic
víc. A nikdo nebyl natolik hloupý, aby se ho na to ptal.
Takţe proč on sám šel úmyslně vstříc téhle konfrontaci?
A úmyslná opravdu byla.
Neţ Regan vešla do jeskyně, snadno si mohl jizvy skrýt. Nikdy se nemusela
nic dozvědět.
A přesto je nechal odhalené, jako kdyby chtěl, aby zareagovala na ošklivý
pozůstatek jeho minulosti.
Takţe... proč?
Díkybohu se Regan dokázala vzpamatovat dřív, neţ Jagr stačil své motivy
prozkoumat. Bez pochyby měly ty motivy zůstat záhadou.
„Mučili tě tři sta let a ty si nepamatuješ proč?" zeptala se a v jejích krásných
očích se odrazila sympatie. Jeho to vůbec nepohoršilo, naopak.
„Kdyţ se člověk promění v upíra, ze svého předešlého ţivota si nic
nepamatuje. Své hříchy jsem spáchal ještě v době, kdy jsem byl vizigótským
vládcem."
„Tví věznitelé museli být dost drsní."
Jagr pokrčil rameny. Bylo jedno, kolik uplynulo staletí, on na upíra, který ho
drţel v zajetí, nikdy nezapomene.
Neţ se Kesi proměnila v upířici, byla členkou egyptské královské rodiny a
zůstala jí veškerá pyšná krása jejích předků. Tmavé, mandlové oči, jemně
nahnědlá pleť, hladké černé vlasy, které jí po zádech splývaly jako černý
saténový závěs.
Ach ano, byla překrásná.
A jedovatá jako rtuť.
J
Moţná ho zajala ve jménu pomsty, ale pak ho drţela ve zvrácené a posedlé
touze způsobovat někomu bolest. V jejích pekelných dírách nebyl jediným
vězněm.
„Upířice, která mě proměnila, tvrdila, ţe jsem zavedl svůj klan do jejího
pelechu a zabil tucet upírů včetně jejího partnera," vysvětlil. Jako obvykle měl
radost alespoň z toho, ţe Kesi způsobil nějakou bolest, i kdyţ si to vůbec
nepamatoval. „Mě bohuţel zajali během nájezdu."
„Překvapuje mě, ţe tě rovnou nezabili. Proč tě proměnili v upíra?"
„Zřejmě jsi neviděla ţádné upírské filmy. Lidé jsou moc křehcí a nepřeţijí ani
desetinu toho, co upír. Abys byla dostatečně kreativní, potřebuješ stvoření, které
vydrţí bolest. A samozřejmě tu byl ten bonus, ţe mě učiní nesmrtelným, takţe mé
mučení můţe trvat celou věčnost."
„Dobrý boţe!" Regan se ostře nadechla a v očích se jí zaleskly slzy. „Jak se ti
podařilo uniknout?"
Vzpomínka na tunely zaplavené krví a plné těl upírů a dalších démonů, která
roztrhal vlastníma rukama, byla zahnaná lesklou slzičkou, která Regan stékala
po tváři.
Jagra to dostalo, vzal její tvář do dlaní a slzičku jí setřel.
„Zabil jsem je," zamumlal a hlas měl zastřený něčím jiným neţ jen pradávným
vztekem.
„Všechny?"
„Ano."
„Dobrá."
Jagr zkroutil rty. „Jim se to moc nelíbilo."
Regan na něj upřela zkoumavý pohled a nastalo ticho. Jagr neustoupil. Vţdycky
se bál, ţe kdyţ přizná pravdu, učiní ho to zranitelným, nechráněným. Místo toho
se ted cítil... jako po zpovědi.
Moţná to byly Reganiny sladké slzy, které odplavily porci hořkosti, která
hnisala v jeho duši.
Konečně se nadechla. „Je mi to líto."
„Proč? Nebyla to tvoje chyba."
„Chci říct, ţe je mi líto, kdyţ jsem ti nevěřila, ţe mě chápeš. Teď opravdu vím,
ţe mě chápeš." Přes ústa jí přejel lehký úsměv. „Víc neţ kdokoli jiný."
„Ano."
„A to je důvod, proč mě nenutíš jít do Chicaga."
Jagr se pokusil skrýt lehké pobavení. Pokud chtěla věřit, ţe to je jediný důvod,
proč ji nepřehodil přes rameno a nenamířil si to rychle do Chicaga, tak ať si
tomu věří.
„Ţízeň po pomstě je dost silný hnací motor," souhlasil. „Dokud bude Culligan
naţivu, v Chicagu tě nic neudrţí. A mě by zase poslali, abych tě ulovil."
„Ulovil?" Smaragdové oči ztmavly, pak Regan zvedla ruku a lehce přejela jednu
z jizev, které hyzdily jeho kůţi. „Ty si myslíš, ţe jsem tvá kořist?"
Jagr zasyčel a ucouvl před jejím příjemným dotykem. Co to proboha dělá?
Dokonce i netknutá panna by musela poznat, ţe jeho pověstné sebeovládání v
tuhle chvíli nefunguje. Ne teď, kdyţ šlo o tuhle vlčici se smaragdovýma očima.
„Regan," varoval ji něţně.
Regan udělala krok k němu, tentýţ, o který on předtím ustoupil. Rukou znovu
odváţně pohladila jeho hrudník. „Co?"
Popadl ji za ruku. Tělem mu projela horká slast a tesáky vyjely ven.
„Nezahrávej si se mnou."
Vůbec se nepokusila vymanit ruku z jeho pevného sevření. Místo toho
jednoduše zvedla druhou ruku a pokračovala v mučení něţnými doteky svých
prstů.
„Proč jsi mi ty jizvy ukázal?" zeptala se.
„Zahráváš si s ohněm, maličká."
Pevně se mu podívala do očí. Ignorovala jeho varování, naopak. Přistoupila blíţ
a jeho obklopila vůně půlnočního jasmínu.
„Myslel sis, ţe mě budou zajímat?"
„A zajímají tě?"
„Zajímá mě jen to, co znamenají." Naklonila se a přejela po jedné z jizev rty. „A
to fakt, ţe jsi byl nucený tak dlouho trpět."
Jagrovy prsty uvolnily její zápěstí, do palce ho pálil zběsilý tep jejího pulsu.
Fajn. Zřejmě si chtěla hrát. Uţ zachytil vůni jejího vzrušení, která naplnila
vzduch.
Kdo byl on, aby mohl o něčem rozhodovat?
Přejel rukou po elegantní linii jejích zad a popadl úzký zátylek.
„Stejně jako ty, maličká, přeţil jsem," zamumlal, „a tohle je poprvé, kdy jsem
opravdu rád, ţe jsem přeţil."
„I já," zašeptala a naklonila k němu hlavu, aby se mohla rty dotknout jeho hrudi.
Jagr sebou škubl a pak ji nemotorně objal a přitáhl si ji blíţ.
„Jsi si vědomá toho, co uvádíš do pohybu, Regan?" zachraptěl a smysly měl
napnuté k prasknutí.
„Moc ne." Jazykem přejela po linii jeho hrudní kosti. „Ale líbí se mi to. A tobě?"
Jeskyní se ozvalo slabé zasténání a on si ji přitiskl ke svému tuhnoucímu penisu.
„Paneboţe, jestli by se mi to mohlo líbit ještě víc, skončil bych v plamenech,"
zamumlal. Tohle bylo poprvé, kdy ocenil síly získané od chvíle, kdy se proměnil
v upíra.
Slyšel kaţdý jednotlivý tlukot jejího srdce, cítil kaţdé, i to nejjemnější zachvění,
které cloumalo jejím štíhlým tělem, cítil půlnoční jasmín její kůţe... vábení
bohatství její mocné krve.
Tesáky mu pulsovaly ve stejném tempu jako bolestivá erekce.
„Nikdy jsem nevěděla...," prohnula se a podívala se do jeho hladové tváře. „Je to
vţdycky takové?"
Jagr nemohl odolat pohledu na její štíhlý krk, který byl jasnou pozvánkou. Shýbl
se a lehce uţdíbl saténovou kůţi.
„Ne," zachraptěl a hlas měl zastřený touhou. „Nikdy to není stejné."
Kdyţ jí jazykem přejel po klíční kosti, zachvěla se.
„A co se tedy děje?" Zatnula prsty do jeho paţe, jako kdyby se jí najednou
podlomila kolena. „V jednu chvíli ti chci dát pěstí do nosu, nebo přinejmenším ti
chci ve všem zabránit, a v další..."
Kousl jí do ušního lalůčku. Byl opatrný, aby neporušil kůţi. Jeden těţko
překonatelný chtíč stačil.
„A v další?"
„Chci ze sebe strhat všechno oblečení a cítit tvé ruce na své kůţi."
Neţ jí stačilo dojít, co má za lubem, Jagr chytil okraj její košile a jedním
hladkým pohybem jí strhl přes hlavu. Odhodil ji stranou, pak z ní strhl maličkou,
bílou podprsenku a ona jen zalapala po dechu.
„Asi takhle?" zachraptěl a vzal její ňadra opatrně do dlaní.
Při všech svatých, byla nádherná. Perfektní. K nakousnutí.
Palci přejíţděl po růţových knoflících jejích bradavek a kdyţ vrcholky ztvrdly,
slastně zamručel a otřásl se vzrušením.
„Ano," zašeptala. „Přesně takhle."
Sklonil hlavu a vzal její bradavku mezi rty.
„A takhle?"
Regan zvrátila hlavu a její vlasy mu po ruce přejely jako hebká saténová
záclona.
„Ach boţe... ano."
Jagr sám sobě ponuře připomněl, ţe je Regan ještě panna, ale jeho hlad se tím
ještě zvýšil. Kdyţ na ní zaútočí jako hladové zvíře, asi to nebude ta nejlepší
sváděcí taktika. Ještě ne.
Pokračoval v dráţdění bradavky jazykem, přitom slepě sjel rukou k jejímu
rozkroku a rozepnul dţíny. Touţil po vzrušení, které mu poskytne její nahé tělo.
Kdyţ Regan nijak neprotestovala, pomalu je z ní začínal stahovat, pak si klekl a
neţ jí z kalhot vysvlékl, šikovně jí stáhl boty i ponoţky.
Pak se, stále klečící, utápěl v pohledu na její tělo.
Nohy měla dlouhé a štíhlé. Pas natolik úzký, ţe by jej snad objal rukama. Ale
byly to právě pevné svaly, které se rýsovaly pod její hebkou kůţí, které k němu
vysílaly signály vzrušení.
Dobrá, a také tu byl ten maličký hedvábný trojúhelníček, který měl přímo před
očima.
Tesáky mu vyjely, jak to nejvíc šlo, byly připravené a ochotné zakousnout se do
jemného materiálu a odhalit sladký poklad, který se ukrýval pod ním.
Ale znovu svou ostrou touhu dokázal ovládnout.
Místo toho se pomalu postavil, rty přejel po pěšince uprostřed břicha, pak
mezírkou mezi ňadry a došel ke zběsilému pulsu na jejím krku.
Zasténala, lehce pootevřela rty a on ji konečně vášnivě políbil.
„Jagre," zasténala.
„Voníš půlnočním jasmínem. V té vůni bych se mohl utopit."
„Voníš silou," špitla do jeho rtů. „Jako úder blesku."
„Copak blesk má vůni?" poškádlil ji a rukama ji pohladil po zádech. Mohl by ji
drţet v náručí celou věčnost a ještě by to bylo málo.
Protože to bylo místo, kam patřila.
Kam vždycky patřila.
Ta zneklidňující slova mu proplouvala myslí, dokud je nezahnal.
„Hrubá energie," odvětila a kdyţ jazykem přejel po linii jejího spodního rtu,
zasténala. „Nebezpečný... nepředvídatelný..."
„Ach, dokáţu být velmi předvídatelný, maličká," opravil ji. Vzal její ruce a
přitiskl si je bouli, která se mu rýsovala pod dţínami.
Kdyţ se její prsty dotkly ztopořeného penisu, málem přestala dýchat a oči jí
ztmavly vědomím ţenské síly.
Touha ho drásala, aţ to nebylo k vydrţení. Chtěl ji pomalu a něţně svést, ale
myšlenka na to, aţ se do ní zaboří, ho vyváděla z míry. V srdci byl pořád
barbarem. Divoké, pohanské páření bylo to, nad čím teď přemýšlel.
Regan nemohl uniknout ten náhlý závan horka, který přejel jeskyní, ani napětí,
kterým se chvěly jeho svaly, ale jako kdyby chtěla schválně Jagra
vyprovokovat, prsty pomalu vypátrala a rozepnula zip jeho kalhot a uvolnila tak
jeho úctyhodnou erekci.
„Boţe," zasténal Jagr a otřásl se v návalu horké síly.
„Líbí se ti to?" zeptala se a lehce přejela prsty po celé délce jeho penisu.
„Ano," zasténal, rukama ji popadl za boky a snaţil se ovládnout svou rostoucí
touhu.
„A tohle?" zašeptala a rukou pomalu sjela níţ.
„Regan...," zamumlal a rychle zamrkal ve snaze oddálit blíţící se vyvrcholení.
„Ano."
Objevila hebký pytlík v jeho rozkroku a lehce ho zmáčkla. „A tohle?"
„Dost," zachraptěl a popadl ji za zápěstí, aby ta muka ukončil.
„Proč?"
Přinutil se otevřít oči a podívat se do jejího jiskřivého pohledu. „Protoţe tvůj
dotek stačí k tomu, abych explodoval."
Odpovědí na jeho přímočará slova byla sladká vůně jejího vzrušení. „A to je
špatně?" „Špatně?" Jeskyně se rozezněla jeho ostrým smíchem. „Při všech
svatých, prošel bych pekelným ohněm, jen abych na svém těle mohl pocítit tvé
ruce."
Rty se jí zkroutily ve vábivém, pokušitelském úsměvu.
Byla to prostě Eva.
„Tak proč jsi mne zastavil?"
Dobrá otázka.
Ach, bylo pro něj dost neobvyklé odepřít si slast.
Jeho doupě byly studené, propletené cementové chodby pod opuštěným
skladem. Nebylo nijak luxusně vybavené, jako to mívali ostatní upíři. Jeho
jedinou radostí byla obrovská sbírka knih, nejmodernější počítač a plasmová
televize.
Neliboval si v poţitkářském způsobu ţivota a fyzické slasti jako většina démonů.
Nikdy o své mnišské existenci nepřemýšlel. Jaký by mělo význam pustit ven
touhu někoho ovládnout, kdyţ on sám byl jinými ovládán celá staletí? Nebo
nějaká nejasná nenávist za to, ţe ho proměnili ve stejné monstrum, jako bylo to,
které ho mučilo? Netrápila ho ani nechuť být v kontaktu s ostatními bratry. Byl
hrubián a byl nespolečenský.
Ale v tuhle chvíli chtěl skočit do rozbouřeného poţitku, který ohříval jeho krev
aţ k bodu varu. Chtěl... cítit. Chtěl nechat roztát led, který ho studil od chvíle,
kdy opustil ty zkrvavené jeskyně.
Chtěl Regan tak, jak chtěla ona jeho.
Bylo zřejmé, ţe přes svou nevinnost byla tahle vlkodlačice zvědavá a hravá.
Proč ji nenechat prozkoumat zákoutí jeho těla?
Měli celou věčnost na to, aby ukojili své fantazie.
Nekonečné, dekadentní, nehorázné fantazie.
Pomalým, úmyslným pohybem Jagr uvolnil její paţi a ve stejný okamţik vlepil
na její ústa polibek. Ochotně otevřela rty a nechala do nich vniknout jeho
dobyvačný jazyk. Rukou ho hladila něţně, ale tak, ţe ho to dovádělo k šílenství.
Nevěděl, proč najednou překročila své neprůstřelné bariéry. Proč přijala vášeň,
která mezi nimi pulsovala od první chvíle, kdy se setkali? A upřímně, bylo mu to
úplně jedno.
Osud k němu byl zřídkakdy milý. Musel vyuţít kaţdé příleţitosti, která se na
něj usmála.
Přejel rty po rozpálené kůţi její tváře, polaskal dolíček pod jejím uchem a prsty
přejel po jejím těle aţ k linii pasu. Otřásla se a srdce jí bilo tak hlasitě, ţe Jagr
vůbec nemusel být upírem, aby to slyšel.
Četl v jejích reakcích jako v knize. Vyuţil dřívější zkušenosti, aby vedl své
doteky a stupňoval tak její slast, ačkoli i jeho boky pumpovaly dopředu, neboť
její doteky začínaly být jistější a cílenější.
Bylo to... peklo.
Během posledního tisíce let se nikdy necítil tak dobře.
Dosáhl k okraji jejích kalhotek a divoce natrhl křehkou hedvábnou látku.
Chtěl prozkoumat to vlhké horko, které z ní cítil. Chtěl, aby se třásla touhou.
Chtěl slyšet její slabé, slastné sténání, kdyţ přicházela k vyvrcholení.
Rukou jí přejel po štíhlém stehně, lehce jí roztáhl nohy a prsty zabořil do toho
nejjemnějšího masa.
Hluboce zavrčel, oddělil od sebe její stydké pysky a objevil štěrbinu, která
volala po jeho dotecích.
„Zatraceně," zasténala a prsty nevědomky sevřela jeho ztopořený penis.
Jagr rozhodně neprotestoval. Místo toho ji tichými slovy povzbudil a hladil ji s
rostoucí naléhavostí.
Tesáky ho bolely, hlad mu svíral vnitřnosti, ale Jagr odolal palčivé touze
ochutnat její krev. Ten poţehaný nátlak, který svíral jeho tělo, brzy dosáhl bodu,
odkud nebylo návratu. Byl pevně odhodlaný vystupňovat její slast, neţ si vezme
svou část rozkoše.
Jagr sklonil hlavu a lehce nasál její bradavku, jazykem ji poškádlil a prsty vjel
hlouběji do její štěrbiny. Lehce zasténala a její ruka zvýšila rychlost, jako v
odpovědí na jeho neutuchající dráţdění.
Byla blízko.
Tak blízko.
Přestala dýchat, prohnula se v zádech a se slabým výkřikem se otřásla ve
vyvrcholení, její poslední touţebné zatahání za jeho penis mu způsobilo takovou
rozkoš, aţ musel vykřiknout a svět explodoval.
Jagr si ji přitáhl blíţ a musel se usmát.
Moţná Regan nebyla tak daleko od pravdy, kdyţ prohlašovala, ţe cítí vůni
blesku.
Bohové věděli, ţe ho blesk právě zasáhl.
Regan plula na vlně rozkoše a nijak se nebránila, kdyţ ji Jagr vzal do náruče a
ponořil ji do chladné vody, která pramenila v zadní části jeskyně. A nepípla ani
kdyţ jí něţně, ale po celém těle vydrhl drahým mýdlem a šamponem, které si
určitě dovezl z Chicaga.
Poprvé za celý její ţivot se cítila... příjemně rozmazlovaná.
Přesně jako normální ţena, kterou rozmazluje její milenec.
Milenec.
Regan se otřásla. Ano... milenci.
Ach, ona nebyla nevědomá, i kdyţ by si to někteří mohli myslet. Chápala
základní principy souloţe i fakt, ţe technicky je stále panna.
Přesto to bylo...
Neskutečně krásné.
Jo, tak přesně by to popsala.
A zatímco jí jedna její část chtěla vinit ze soucitu nad stvořením, které si proţilo
takovou hrůzu, druhá část věděla, ţe je to jinak. Po dávce rozkoše s obrovským
upírem touţila od chvíle, kdy se poznali v hotelovém pokoji.
Tak to bylo, ale přiznala to jen sama sobě.
Moţná nechápala, proč upír tak arogantní a pohoršující a vůbec všechno, upír,
který byl s ní, protoţe mu jeho mocný Anasso přikázal, aby ji ochraňoval, proč
tenhle upír způsoboval, ţe se její tělo roztřáslo na nejvyšší obrátky, kdykoli se
dostal příliš blízko. Ale tak to prostě bylo.
A to chvění po šíleném orgasmu vůbec nechtělo ustat.
S kaţdým pohlazením jeho rukou jí tělem projíţděly slastné vlny a narušovaly
vlnu prapodivné letargie, která se jí zmocnila.
„Jsi nějak zticha," zamumlal.
„Takţe kromě tebe nemůţe být nikdo jiný ten tichý a silný typ?" namítla a
nechávala oči zavřené. Jeden pohled na ten neskutečně krásný obličej a zase by
leţela na zádech a prosila o milosrdenství.
A ţena si musela zachovat určitý odstup, nebo snad ne?
Lehce se usmál. „Ty jsi zcela jistě silná dost, ale zatím jsem si nevšiml, ţe
dokáţeš být takhle zticha."
Rukou jí přejel po boku a ona zadrţela dech. „Třicet let jsem musela mít
zavřenou klapačku, zatímco Culligan ţvanil celé hodiny. Od ted řeknu, co chci a
kdy to chci, a tak často, jak budu chtít."
„To jsem si všiml."
Teď uţ Regan nemohla odolat, otevřela oči a setkala se s jeho chladným,
pobaveným pohledem.
„Jestli se ti to nelíbí, vţdycky můţeš..."
„Nic takového jsem nemyslel," zamumlal do jejích rtů. „Kromě toho vím, jak tě
utišit, kdyţ to budu potřebovat."
„Ty arogantní hajzle!"
„Ano, to já jsem."
Naposledy ji dlouze políbil, spláchl zbylé mýdlo a vynesl z vody ven. Pak ji
nechal, aby se utřela do jeho vyřazeného trika, natáhl si vybledlé dţíny a čisté
černé triko, pod kterým se mu vyrýsovaly všechny svaly, a nasadil si pár těţkých
motorkářských bot. Poté zmizel ve vedlejší jeskyni.
Regan si sotva stačila otřít tělo a natáhnout spodní prádlo, kdyţ se vrátil a
zamračeně donesl tašky s novým oblečením.
„Sebral jsem půl obchodu a není tu ani jedno normální tričko."
Dobrá, tady končí ten něţný milenec, který jí tak něţně opečovával, suše si
pomyslela.
Regan mu vzala tašky, natáhla si úzké dţíny a pak se ponořila do hory trik a
halenek, aby vytáhla hezký pletený top s nabíraným výstřihem a krajkou, který jí
dosahoval sotva k pupíku.
Natáhla si ho přes hlavu, upravila se a vyzývavě se na něj usmála.
„Co je na mých tričkách špatně?"
Zamračil se a pohledem přejel titěrný svetřík, který přiléhal k jejím křivkám.
„Všechny byly přestřihnuté v půlce a jsou tak mrňavé, ţe by ses vůbec
nemusela namáhat si je oblékat."
„Pokud sis nevšiml, temný čas, kdy ţeny chodily zahalené od hlavy aţ k patě,
uţ dávno pominul, šéfe." Přimhouřila oči. „A vůbec, proč tě to tak zajímá?"
Sloţil si ruce na prsou. Vypadal tak obrovský, nebezpečný a... Prokrista, byl
tak nádherný, aţ začala slintat.
Zatracený upír.
„Já..." Jagrovi došla slova ve stejnou chvíli, kdy Regan zkameněla —
vzduchem proplula nezaměnitelná vůně. „Vlkodlaci," zavrčel a neuvěřitelně
elegantně se otočil a vyplul do vchodové jeskyně.
„Salvátor," upřesnila Regan, a kdyţ se mnohem méně elegantně zvedla a s
dupotem následovala Jagra, otrávilo ji to.
Regan vstoupila do velké jeskyně a ignorovala Jagrovu snahu schovat ji za
sebe. Místo toho si stoupla před něj, aby měla nerušený výhled na Salvátora
Giulianiho, kdyţ vstupoval dovnitř.
Vlkodlačí král byl jako vţdycky stylově oblečený do značkového obleku,
tentokrát do světle šedého. Hedvábná kravata ladila s oblekem i s bledě
slonovinovou košilí. Černé husté vlasy měl staţené do culíku na temeni hlavy a
smyslné latinské rysy se bronzově leskly. Ale byly to jeho zlaté oči, které
přilákaly a drţely pozornost. Byly to oči, ve kterých se zrcadlila nemilosrdná
inteligence a smrtelná ochota udělat všechno pro dosaţení vytyčeného cíle.
Včetně toho, ţe jí odhodil stranou jako nerecyklovatelný odpadek.
Salvátor leţérně vplul do jeskyně, zavětřil, a pak se mu v očích zablesklo
pochopení.
„Neruším?" nucené se usmál. V hlase mu zazníval slabý italský přízvuk. Kdyţ
se na něj Jagr ledově podíval, pohled obrátil k Regan. „Ach, Regan. Nádherná,
jako vţdycky."
Regan nezaváhala.
„Ty jeden zkurvysyne," zachraptěla a vykročila tak rychle, ţe to oba muţe
překvapilo. Vlkodlaka uhodila takovou silou, aţ dopadl na záda. Jednou nohou
mu stoupla na hrudník a upřela pohled do příliš krásného obličeje. „Nechal jsi
Culligana utéct."
Zlaté oči se zaleskly, ale bylo to spíš čistě muţské vzrušení neţ vztek, co
probudilo jeho vlkodlaka.
„Prokrista, ty jsi úţasná. Taková škoda, ţe mi nemůţeš dát potomka. Byla bys
mi rovnocennou partnerkou." Jeho úsměv byl pomalý, svůdný. „Ale to
samozřejmě neznamená, ţe bychom si spolu nemohli trochu uţít. Dokud se
nevyspíš s čistokrevným vlkodlakem, jako bys nebyla..."
Regan znechuceně obrátila oči v sloup. „Pomysli na to a já tě vykastruju."
Jeskyní se ozval jeho zastřený smích. Stáhl Regan k sobě a překulil se na ni.
Ted, kdyţ byl nahoře, smál se do jejích zmatených očí.
„Ach, já na to myslím dost intenzivně."
Ale nemyslel na to moc dlouho.
Nejdřív se okolo něj přehnal varovný ledový závan, pak ho Jagr chytil pod
krkem a přimáčkl ho o protější stěnu.
„Ještě jednou se jí dotkneš, pse, a najdou tvé rozčtvrcené tělo aţ v New
Orleans," informoval Salvátora mrazivým tónem.
Zlaté oči se zaleskly. „Nech mě být, upíre, nebo vyvoláš válku, kterou Styx
určitě nechce."
Jagr výhruţku pominul, naklonil se k němu blíţ a zašeptal cosi tak tiše, ţe to
Regan nemohla slyšet. Pak ustoupil a povolil své smrtelné sevření.
Salvátor hluboce zavrčel, ale z nějakého zvláštního důvodu nezaútočil. Uhladil
si oblek od Gucciho a ujistil se, ţe kravatu má na svém místě.
„Uţ jsem se zmínil o tom, jak moc nesnáším upíry?" zaševelil zlomyslně.
Regan se postavila na nohy a přemýšlela, co asi Jagr Salvátorovi zašeptal.
„Proč jsi tady?" zeptal se Jagr. „Přivolal jsem tě do Hannibalu, aby sis udělal
pořádek ve smečce, a ne abys mě chodil navštěvovat."
Salvátor se s upírovým pohledem setkal bez mrknutí oka. „Jsem tady, protoţe
jsem nenašel ţádný důkaz o tom, ţe je v téhle oblasti nějaký pes, ačkoli to tady
mí muţi prohledávali celé hodiny. Podezíravý vlkodlak by se začal domnívat, ţe
je to léčka."
„Nepotřebuju léčku, abych chytil vlkodlaka. Ať uţ je to třeba samotný král."
Regan se otřásla, připadala si, jako kdyby stála uprostřed uragánu.
Nebylo to nijak překvapivé.
Salvátor vypouštěl obvyklou horkou energii ţhavého vlkodlaka, zatímco
Jagrova síla byla jako ledová vlna.
Jako kdyby se potkalo teplé a studené počasí.
„Prokrista, je tu tak husto, ţe by se tu testosteron dal krájet," zamumlala a
postavila se mezi oba muţe. Bylo to chytré asi jako postavit se mezi zuřivého
vlka a divokého tygra, ale nic se nestalo. Ti dva si jen hráli na to, kdo je tu větší
borec. Regan se na Salvátora rozčíleně podívala. „Ţádné psy jsi nenašel, protoţe
je ochraňuje kouzlo."
„Tys nějakého viděla na vlastní oči?" zeptal se Salvátor a pozoroval Jagra, jak se
k Regan zezadu přitiskl a majetnicky ji objal kolem pasu.
Regan si povzdychla. Ve filmech to vţdycky vypadalo tak sexy, kdyţ se dva
muţi dohadovali o jednu ţenu. Ona by jim ted nejraději dala jednu do nosu.
„Minulou noc na nás jeden zaútočil," řekla.
Salvátor překvapeně ztuhl. „Tak to moment."
Otočil se k východu z jeskyně a tiše zapískal. Do jeskyně okamţitě vešli dva psi.
Jeden obrovský, mohutný s vyholenou hlavou a tváří pitbulla. Druhý byl menší,
štíhlejší, měl světlé vlasy a překvapivě inteligentní výraz.
V tandemu oba padli na kolena a přitiskli svá čela na holou zem.
„Ano, Vaše Veličenstvo?" promluvil za oba vyholený pes. „Jak vám můţeme
slouţit?"
Regan se znechuceně obrátila k Salvátorovi. „Ty jo, ty si snad ze mě děláš
legraci. Myslela jsem si, ţe si slouţit nechal jen Culligan."
Po vlkodlakově ústech přejel úsměv. Samolibý bastard.
„Hess ţil se smečkou kousek odsud. Je moţné, ţe útočníka pozná, kdyţ ho dobře
popíšeš."
„Kdyţ mi dáte tuţku a papír, přiblíţím vám ho víc," odvětila.
Salvátor luskl prsty. „Maxi, běţ zpátky do dţípu a přines dámě, co si ţádá."
„Ano, pane."
Mladík vyskočil a rychle vyběhl z jeskyně. Regan zakroutila hlavou.
„Ty si hodně potrpíš na královské způsoby, ţe jo?"
„Je dobré být králem."
„Jo, to si myslím."
Po tváři mu přeběhl vyzývavý výraz. „Ale není to tak dobré jako být
královou..."
Jagr pevně sevřel ruku kolem Reganina pasu, aţ jí naskočila husí kůţe.
„Opatrně, pse," zasyčel.
„Hlídáš si teritorium, upíre?" poškádlil ho Salvátor.
„Nechci ublíţit králi."